fik... docela me stve, ze si nemuzu docasne zalozit blog, protoze nejakej limit a bla bla bla. takze, zatim napisu sem. no, porad se divim... jak to tu vlastne zvladam :)) rodina, vsechno v poho, ale skola a psychika, to uz tak skvely neni...ma teda prijit ten novej kluk do skoly, nevim jestli je to ten muj vymodlenej, nebo jentak... snad vymodlenej, ale ne za kazdou cenu ... a porad si nemuzu pomoct... bojim se. co si o mne bude myslet. chci si dat piercing, ale co kdyz se mu nebude libit? co budu vubec delat? no. nic.
me se vlastne psat nechce. planuju si dat melir a ten piercing. nemela bych si stezovat